Tři zajímavé sedany z přelomu 80. a 90. let

Vytříbené chvíle za volantem, které si opravdu užijete. Dnes se podíváme na 3 zajímavé sedany z přelomu 80. a 90. let.

Alfa Romeo 164 3.0 V6 

Vlajková loď, která nese linie navržené studiem Pininfarina, měla ve své době automobilce vylepšit reputaci. A povedlo se. Italský sedan byl součástí rozvinutého projektu „Tipo 4“. Vznikl ze společné spolupráce koncernu Fiat (Croma) a automobilek Alfa Romeo, Lancia (Thema) a Saab (model 9000). Šlo o vývoj společné podvozkové platformy, zbytek si každá automobilka sestrojila sama. Jde o jedno z prvních aut vyvíjené počítačem u koncernu Fiat, který měl na starosti aerodynamické tvarování vozu.

V porovnání s předchůdcem (modelem 6) měla 164ka omezen počet bodových svarů  ze šesti tisíc na čtyři tisíce. Většinu z nich (konkrétně 55%) zajišťovali roboti, takže vůz byl zpracován opravdu kvalitně. Hlavní cíl vývoje modelu 164 bylo vytvořit limuzínu se sportovními jízdními vlastnostmi. Vůz musel nabídnout dynamický vzhled, již zmíněné jízdní vlastnosti, ale také špičkový interiér. Zajímavostí je fakt, že všechny verze modelu musely dosahovat rychlosti minimálně 200 km/h. Auta této automobilky velmi ráda podléhala korozi. Italové si byli vědomi své špatné pověsti. Jelikož model 164 měl změnit reputaci značky, tak více než 60% prvků bylo na autě pozinkováno. Podběhy kol a dutiny byly taktéž ošetřeny proti korozi.

A jakou měla 164ka výbavu? V dobových testech byla automobilka chválena za velmi bohatou standardní výbavu. Verze s třílitrovým šestiválcem měla ABS, elektricky ovladatelné okna, sedadla i zrcátka. Posilovač řízení, výškově i podélně nastavitelný volant byl pro majitele příjemný bonus. Vrcholných provedení bylo po dobu výrobního cyklu hned několik. Nejprve to byla verze s třílitrovým vidlicovým šestiválcem, výkonem 192 koní a točivým momentem 261 Nm. Později se do nabídky dostal dvoulitrový přeplňovaný šestiválec s výkonem rovných 200 koní, který byl spojen s pohonem všech kol a montoval se do verze QV (Quadrifoglio Verde).

Rok 1992 se nesl ve znamení modernizace. Facelift modelu přinesl s označením verze Super třílitrový šestiválec o výkonu 232 koní, ale i lepší brzdy nebo kompletně přepracovanou elektroinstalaci. Do nabídky přibyla verze Q4 s pohonem všech kol. Řešení pohonu bylo díky aktivním mezinápravovým diferenciálem jedno z nejpokrokovějších pohonů 4x4 na trhu. Alfa zde totiž uplatnila koncernové znalosti z vývoje modelu Lancia Delta Integrale. Verze 164 Q4 měla třílitrový šestiválec, který disponoval výkonem 200 koní a šestistupňový manuál.    

Renault 21 Turbo 

Renault 21, který můžete znát pod kratším označením R21, byl model vyšší střední třídy. Klasické verze jste mohli mít s benzinovým i dieselovými jednotkami kombinované s manuální nebo automatickou převodovkou. Výběr z karosářských variant byl opravdu bohatý. Mohli jste mít sedan, kombi a později i liftback. V roce 1989 prošla jednadvacítka  faceliftem a automobil dostal novou přední masku, která vycházela z modelu, který nás zajímá dnes, Renault 21 Turbo. S faceliftem přišla také nová karosářská varianta liftback a byla také přepracována palubní deska včetně ovladačů.

Poprvé se světu představil v roce 1989. Silná verze se oproti obyčejnému modelu 21 vzhledově dost odlišuje. Turbo má jinou masku a světla. Jiné jsou i nárazníky, prahy a křídla. Vnitřní výbava byla skutečně bohatá. Kožené čalounění, elektrická zrcátka i okna nebo palubní počítač. Typ 21 Turbo jste si mohli pořídit i s náhonem na všechna kola s obchodním názvem Quadra. Dynamiku 173 koní zajišťuje dvoulitrová jednotka s osmi ventily a vodou chlazeným turbem Garett T3.

R21 sloužil i francouzským četníkům, kteří Turbo využívali pro elitní dálniční jednotky Gendarmerie. Vůz se nicméně podíval i do naší politické scény. Variantu R21 TSE získal darem od portugalského prezidenta Mária Soarese i náš bývalý prezident Václav Havel.

BMW M5 (E34)

Zakladatel kategorie “supersedanů” byl pro automobilku experiment na trhu, který vyšel a těšil se velkému obchodnímu úspěchu. A stejné to bylo i s druhou generací M5. Prodejní čísla se zastavila na 12 254 kusech. BMW u druhé generace zapracovalo na motoru a díky tomu se zvýšil jeho objem na 3,6 l. V prvních modelech vůz disponoval 315 koňmi, později jej automobilka posílila na 340 koní. Kromě klasického sedanu vzniklo i pár zvláštních variant. Například velmi rychlý praktický kombík (BMW M5 Touring) nebo prototyp kabrioletu, který se bohužel nedostal do nabídky kvůli zaříznutí projektu od vedení. To nebylo spokojené s celkovými jízdními výkony. Na bázi klasického sedanu vzniklo i několik speciálních verzí. Na oslavu 20 let divize BMW Motorsport automobilka připravila verzi s větším šestiválcem 3,8 l a interiér byl doplněn o detaily z karbonu a alcantary.

BMW také připravilo ve spolupráci se závodníky WTCC dvě speciální edice pojmenované podle pilotů. Edice Johnny Cecotto byla orientovaná hlavně na luxusní výbavu a vzniklo pouze 22 kusů, verze Joachim Winkelhock byla lehčí, sportovnější a ostřejší. Přišla o luxusní výbavu, ale nabídla lehčí hmotnost kvůli požitku z jízdy. Této verze vzniklo 51 kusů. Celkem vzniklo přes 20 000 sedanů BMW M5 E39.