Niki Lauda a já

Včera se začala internetem šířit zpráva o dalších zdravotních potížích Nikiho Laudy. Pomyslel jsem si něco o devíti životech kočky a nepřipustil nic negativního. Tento dravec hrál poker se smrtí 50 let a do včerejška stále vítězil. Když jsem ráno zapnul počítač a na sítích zjistil zprávu o jeho skonu, něco ve mně umřelo. Jméno Nikiho Laudy se prolíná mým životem víc, než jakékoliv jiné jméno ať už umělce, sportovce nebo politika. Od mala mě dostávával tento démon královny motoristického sportu. Potkal jsem několik legend motorismu, ale na něho vzpomínám nejvíc.

Narodil jsem se v pětasedmdesátém roce. V roce, kdy Niki získal první titul mistra světa F1 s Ferrari. Ve třech, čtyřech letech jsem se u dědy na dvorku proháněl na tříkolce, jmenovala se příznačně – Niki Lauda.  Jména automobilových značek jsem ještě neznal. Ale toto magické jméno mi bylo vlastní. Díky Howardovým Rivalům před šestiti lety se jména Hunt a Lauda dostala celosvětově zpět do kurzu, ale pro mě nikdy nebyla větší obchodní značka než jméno Niki Lauda. Ještě si ho znovu zopakujte. NIKI LAUDA. Může se někdo jmenovat líp? Jeho druhou půlku kariéry jsem sledoval na stránkách Motoru, Světa motorů a skrze nesmrtelný hlas Luboše Pecháčka. Pamatuji, jak jsem byl neskutečně zlý, když mě rodiče zapomněli vzbudit na půlnoční záznam velké ceny.

Dokonce první autogram, který jsem získal, byl Nikiho Laudy. Ještě jako ucho v 6. třídě ZŠ jsem mu velmi lámanou angličtinou poslal prosbu o autogram. Nepotřeboval jsem ani adresu, aby se k němu můj dopis dostal. Stačilo napsat Mr. Niki Lauda – Lauda Air Wienna a do týdne jsem dostal obálku s originálními autogramy a samolepkami Lauda air. Dnes napíšu Ježíškovi a nic. A to znamená jediné, Nikiho byznys a marketing fungoval líp, než ten Ježíškův. V 80. letech jsem marně sháněl knihu „ Mé roky s Ferrari.“ Koupil jsem ji až později z druhé ruky. Teď ji mám ale s Nikiho autogramem na přebalu.

Třetí a největší zážitek s Niki Laudou jsem měl v roce 2004 u Charouzů v salónku při jarní ceně města Brna, kde byl Niki jako host. Pomatuji, jak jsme se známými svačili a vstoupilo pár lidí a mezi nimi ON. Malý muž, velký duchem. Tělem projel nával energie, rozklepaly se mi nohy i rautová vidlička a dva dny jsem byl mezi několika lidmi v ČR, kteří mohli být v jeho blízkosti a nasávali auru jeho hvězdného prachu.

Vůbec se nesnažím popisovat jeho kariéru a charakter. Díky Rivalům je v nadnesené a možná mírně Hollywoodsky zkreslené formě znám široké veřejnosti. Na filmu je ale stejně nejlepší závěrečná scéna s reálným Nikim, jak při hudbě Hanse Zimmera vzpomíná na Jamese Hunta po jeho odchodu ze světa závodů. Navíc po hodině brouzdání dnešními sítěmi přibude obrovské množství odborníků na jeho životopis.

Mentálně na něj nikdo ale neměl tehdy ani teď. Nikdo jiný z jezdců se nedovolil postavit Commendatorovi Ferrarimu. Nikdo kromě Nikiho. Nebyl to vůbec suchar, měl jen  jiný smysl pro humor, možná jiné formy než jeho racingoví souputníci. Je pravda, že James Hunt byl pařmen jiného levelu, a to i v tehdejším uvolněném a kamarádském měřítku. Dnešní holky z F1 těmto starým pardálům nesahají při vychutnávání života ani po kotníky. I Niki zabafal cigáro a vypil panáka. Ale ano, přišel také s tréninkovými postupy a pracoval na životosprávě v motorsportu do té doby nevídaným způsobem. Myslím, že to byl důvod, proč dokázal svůj brutální a skoro fatální crash na ringu přežít a do čtyřiceti dní znovu sednout v Monze za volant a skončit čtvrtý. O titul mistra světa přišel jen o bod, ale další rok si to vynahradil a titul znovu vyhrál. Po krátkém závodním odpočinku se vrátil za volantem McLarenu v plné síle a hned v první sezóně dokázal, že vyhrávat nezapomněl. V roce 1984 dokonce vyhrál díky své systematické vytrvalosti svůj třetí a poslední titul Mistra světa a o rok později se se závoděním rozloučil a dál se věnoval svým aerolinkám.

Pro svou systematičnost ho nazývali také jako Computer. V mé hlavě po něm zůstal jen pozitivní virus. Nejsem typ co na sítích RIPuje každého známějšího člověka. Po pravdě se mě dotkl před jedenácti lety odchod Paula Newmana a předloni skon Toma Pettyho . Jestli jsem ale někoho maloval nejraději, byl to Niki. Svět se točí dál, ale dnes je pro mě něco jinak.

Jestli jste čekali Nikiho životopis, jste na špatné adrese. Ale jestli Vás zajímá, čím byl pro mě, jste správně. Jeden z posledních mohykánu s instinktem zabijáka, kočka s devíti životy, Superrat, Computer i Bůh . Niki Lauda je všechno toto v jednom.

Vzpomínám na hlášku Bernieho Ecclestona na Goodwoodu 2016. „ Ráno jsem volal Nikimu ať jede se mnou, ale poslal mě do hajzlu.“ Nicméně o rok později na Goodwood přijel. A to byl on. Přímý, ale s velkým srdcem.

Díky za vše Niki. Přestalo se slunce smát.