Gunnar Nilsson

Gunnar Nilsson závodil v době, kdy byla Formule 1 velmi nebezpečná Jeho život sice vyhasl velmi brzy, nebyl však zkrácen závodní nehodou, jak to bylo v té době běžné. Nilssona zabila zákeřná rakovina. 

Byl nesmírně talentovaný. Nemoc jej z kolotoče F1 násilně vytrhla v době, kdy závodil asi v nejlepším týmu své doby a kdy kryl záda Mariu Andrettimu v týmu Lotus. Dle mého názoru byl v té době nejnadanějším jezdcem tehdejší nové generace jezdců Grand Prix. Tento Viking ale nebyl jen úspěšný v monopostech. Úspěchy slavil také v závodech šampionátu cestovních vozů, převážně za volantem BMW 3.O. CSL. V letech 1976 a 1977 řídil vůz BMW na  Mistrovství Světa a Mistrovství Evropy cestovních vozů. Úspěchy sklízel převážně ve dvojici s Dieterem Questerem na BMW-Alpina, kdy zvítězil např. na Salzburgringu a Nürburgringu. S Jody Scheckterem a Grohsem na BMW CSL skupiny G5 zvítězil v závodě 1000 mil v Kyalami . Společnou posádku ale vytvořil také se svým kamarádem a mentorem Petersonem. Šéf sportovního oddělení BMW Jochen Neerpasch si v roce 1978 smluvně zavázal tři piloty F1. Byly jimi Stuck, Peterson a Nilsson. Dílčích úspěchů dosáhl i v americkém šampionátu IROC na Chevroletu Camaro v roce 1977.

Gunnar Nilsson paradoxně neodpovídá naší představě řidiče a playboye tehdejší doby. Neměl ledově klidný charakter Nikiho Laudy ani divoké a zabijácké jednání Jamese Hunta. Byl to prostý člověk, vážný a oddaný řidič. Do svého domu zval spisovatele, umělce a vědce. Byl otevřen kultuře. Kromě rodné švédštiny hovořil plynně anglicky, francouzsky a německy. Měl zvláštní náklonnost ke své matce a své přítelkyni. Narodil se v bohaté rodině. Když jeho otec Arvid zemřel, mu bylo pouhých 15 let. Gunnar po něm zdědil dostatečný finanční obnos, aby se mohl věnovat své vášni  pro závodní automobily. Vášni, za kterou byli jezdci ochotní obětovat to nejcennější, svůj život.

Nilsson se narodil 20. listopadu 1948 v Helsingborgu na západním pobřeží Švédska a byl druhým synem stavebního dodavatele. Navštěvoval školu ve svém domovském městě, poté čtyři roky studoval inženýrství na Stockholmské univerzitě a získal titul. Rodina doufala, že se připojí k rodinnému podniku, ale Gunnar se místo toho stal členem elitní skupiny švédských závodních jezdců v čele s Ronnie Petersonem a Reine Wisellem.

Koncem šedesátých let začal Nilsson závodit na národních podnicích. Ve věku 26 let se rozhodl zkusit štěstí ve Velké Británii; v roce 1975 získal titul britského šampiona Formule 3. V roce 1976 se paradoxně po odchodu krajana a kamaráda Petersona připojil k týmu Lotus, jehož cílem bylo vyvinout nový model 77. Ve všech absolvovaných Velkých cenách pilotoval Nilsson pouze vozy Colina Chapmana a jeho týmu. Na konci roku v památné japonské velké ceně vybojoval Andretti vítězství a Nilsson získal za sezónu 11 bodů. V roce 1977 šla Nilssonova výkonnost nahoru. Gunnarův velký den  nastal 5. června  1977 v Belgickém Zolderu. Nilsson vyhrál svou první (nic netušíc že i poslední) Grand Prix v promočeném Belgickém závodě, když doslova deklasoval konkurenci včetně šampiona Nikiho Laudy, kterého předjel 20 kol před koncem závodu. Byl to jeden z těch mokrých, suchých a zase mokrých závodů, ve kterých se štěstí neustále mění, ale Nilsson  se nedopustil chyby celé odpoledne, právem si přijel pro své jediné vítězství v Grand Prix a Colin Chapman mohl zase jednou vyhodit svou pověstnou čepici do vzduchu. Stal se spolu s Petersonem a Jo Bonnierem jedním ze tří švédů který se stal vítězem v závodě F1.

Gunnar na sklonku roku začal trpět bolestmi hlavy. Začalo být pro něj utrpením i připoutání 6ti bodovými pásy.V prosinci téhož roku při rutinní prohlídce u londýnského lékaře Nilsson už musel čelit zdrcující zprávě, že má rakovinu žaludku. Od té chvíle to šlo s jeho zdravotním stavem z kopce. V nemocnici Charing Cross v Londýně byl léčen intenzivní radioterapií. Na rok 1978 sice ještě podepsal smlouvu s novým týmem Arrows. V lednu 1978 na oficiální prezentaci týmu ale chyběl a na veřejnosti vyvstala otázka - co je s Nilssonem? K Velkým cenám už nenastoupil. V červenci byl už téměř k nepoznání, ztratil přes 30 kg a vypadaly mu všechny vlasy, ale stále mluvil o možném návratu. Rakovina se však rozšířila do lymfatických uzlin, jeho stav se zhoršil a nakonec musel připustit, že nebude schopen řídit. To léto byl Nilsson stále slabší a slabší. Spolu s dalšími slavnými Švédy, jako byl Ingemar Stenmark, Björn Borg či skupna ABBA založil nadaci, jejíž cílem byl výzkum a boj proti rakovině, Gunnar Nilsson Cancer Foundation. Odmítal léky ke snižování bolesti, aby mohl pracovat tak dlouho, jak jen to je možné. 

V září zemřel Peterson po havárii v Monze. Jeho pohřeb byl zároveň jedním z posledních veřejných vystoupení Gunnara Nilssona na veřejnosti. Novinářům sice slíbil, že nahradí  Ronnieho, aby bránil čest Švédska ve světě automobilových závodů, tento slib už ale zůstal nenaplněn. Šel za rakví nesenou Laudou, Huntem, Fittipaldim a dalšími šampiony. Symbolicky zároveň s Ronniem se Gunnar také rozloučil se všemi z cirkusu velkých závodů. O pět týdnů později, v Hammersmithu v Londýně 20. října 1978, se Nilsson zhroutil a zemřel pouhý týden před třicátými narozeninami. Krátce před tím, než upadl do kómatu, potřásl rukou své matce a přítelkyni Kristine. Švédsko tak přišlo v několika týdnech o oba své piloty a vítěze Velkých cen. Jejich následníci v F1 už nikdy nepřekročili jejich stín a žádný Viking už nikdy nezvedl vítězný pohár v Grand Prix.

Gunnar Nilsson byl pohřben na hřbitově Pålsjö v Helsingborgu ve Švédsku vedle rodičů. Nadace Gunnar Nilsson Cancer Foundation, založená v roce 1979, financovala desítky projektů a iniciativ zaměřených na studium a léčbu rakoviny. "Možná jsem trochu odlišný od ostatních. Samozřejmě to není tak, že nemám rád hezké dívky, šampaňské a bláznivá dobrodružství. Jsem šťastný doma s mojí přítelkyní Kristine a mými knihami. A především v blízkosti matky. “ Tato slova vyslovil jen několik měsíců před vypuknutím nemilosrdné nemoci, která předčasně ukončila jeho život. To byl Gunnar Nilsson, tolik vzdálený stereotypu pilota Grand Prix konce 70. let.

 Zdroje fotografií:
https://www.motorsportmagazine.com/sites/default/files/styles/driver_profile_image/public/people/profile/nilsson_gunnar.jpg?itok=4fIDJgSM
https://cdn-1.motorsport.com/images/mgl/27vjn3R0/s8/gunnar-nilsson-lotus-77-1.jpg
https://f1i.com/wp-content/uploads/2017/06/GN.jpg
https://gpf1.cz/wp-content/uploads/2019/12/hochzwei_69740-xlg-1200x800.jpg
https://cdn-1.motorsport.com/images/mgl/0JBkxkQ0/s8/gunnar-nilsson-lotus-78-ford-l-1.jpg
https://cdn-8.latimages.com/images/mgl/ln7jg/s4/open-uri20121013-11132-xonhp9.jpg
https://lastflag.com/nuvolari/wp-content/uploads/post2/Lastflag_gunnar_nilsson__monaco_1977_-d5nxf3b.jpg