Giotto Bizzarini a jeho vozy

Italové jsou známí tím, že vytvořili mnoho charismatických a divokých vozů. Nemělo by tedy být žádným překvapením, že jejich tvůrci jsou stejně horkokrevní. Vynikajícím příkladem je Enzo Ferrari. Další velký Ital, který stavěl neuvěřitelná auta, byl Giotto Bizzarrini. Bizzarrini je syn bohatého vlastníka půdy a jeho dědeček pomohl Marconimu s vývojem řady vynálezů, včetně rádia. V roce 1953 se stal inženýrem. V roce 1954 se připojil k Alfě Romeo a pracoval tam do roku 1957, kdy se připojil ke stále relativně nové společnosti Ferrari. Enzo sám pracoval pro Alfu několik let, než se osamostatnil v roce 1939. V roce 1940 postavil závodní auto Tipo 815 pod názvem Auto Avio Costruzioni. Bizzarrini se dostal do čela vývoje sportovních a GT vozů. Vyvinul některé z nejdůležitějších vozů v historii Ferrari, včetně 250 TR, 250 GT SWB a legendárního 250 GTO.

Ve Ferrari ale následně vzniklo napětí. V roce 1961 dlouhodobý manažer společnosti Ferrari Girolamo Gardini vyjádřil nesouhlas se zapojením Ferrariho manželky Laury do rozhodování o chodu společnosti a s několika dalšími pohrozili stávkou. Gardini dostal padáka a v důsledku toho odešli klíčoví členové společnosti, včetně manažera závodního týmu Romolo Tavoniho, hlavního inženýra Carla Chitiho a také Bizzarriniho. Nově nezaměstnaní inženýři založili společnost Automobili Truismo e Sport (A.T.S.). U A.T.S. pomohl Bizzarrini vyvinout vůz Formule 1 a GT, auto ATS 2500 GT. V roce 1962 pověřil hrabě Giovanni Volpi společnosti Bizzarrini a A.T.S., aby vylepšili Ferrari 250 GT SWB na 250 GTO. Výsledkem se stal legendární vůz Ferrari 250 GT SWB Drogo označované jako „Breadvan“.

Když A.T.S. padlo, začal Bizzarrini pracovat pro Iso Rivolta, ale celou dobu paralelně vyvíjel produkty prostřednictvím své technické firmy Societa Autostar. Snad nejvýznamnější byl 3,5 litr V12, který si našel cestu pod kapotu vozu jiného nespokojeného Ferrariho zákazníka, Ferruccia Lamborghiniho. Bohatého průmyslníka, vyrábějícího zemědělskou techniku. Mezi ním a Enzem Ferrarim došlo ohledně vozu 250 GT ke sporu ohledně kvality. Lamborghini se poté rozhodl postavit své vlastní auto. Takže Bizzarrini a jeho Societa Autostar vyvinuli dvanáctiválec pro Lamborghiniho nové silniční vůz - 350 GT. Pro výrobní použití musel mít Bizzarriniho motor snížen výkon, aby nebyl tak hlasitý a mohl dodávat výkon plynuleji. Podvozek byl oproti Bizzarriniho specifikaci změkčen. 350 GT se stalo prvním modelem automobilky Lamborghini se 120 postavenými kusy v letech 1964 až 1966.

Pro ISO Bizzarrini pracoval na modelech Rivolta a Griffo. ISO GRIFO A3L bylo výsledkem spolupráce Bizzarriniho s brilantním mladým designérem Giorgetem Giurgarem. Vzniklo na zkráceném podvozku Rivolty a debutovalo na Turínském autosalónu v roce 1963. Ztělesňovalo italský styl šedesátých let, nízkých a širokých ručně vyráběných karoserií.V roce 1966 bylo i díky motoru Chevrolet Corvette nejrychlejším vozem světa, když při měření britským AUTOCARem dosáhlo rychlosti 260 km/h. Soutěžní verze Grifo byly pojmenovány Iso Grifo A3C, C pro Competizione nebo Corsa. Nové lehké nýtované hliníkové tělo bylo navrženo a vyrobeno karosárnou Drogo. Bylo postaveno asi 29 sportovních vozů A3C. Pět z těchto 29 vozů mělo karoserii z laminátu. Vozy závodily v letech 1964 a 1965 v Le Mans, dále 1965 např. na Nürburgringu 1000 km nebo v americkém Sebringu. V obou letech dosáhly na vítězství v Le Mans ve třídě a v roce 1965 získal vůz celkově 9. místo bez podpory továrny. A3C byl jedním z nejrychlejších vozů na Mulsanne Straight v té době.

Vzhledem ke složitému vztahu s Iso v roce 1964 Bizzarrini odešel a ze Societa Autostar se stala Societa Prototipi Bizzarrini a následně v roce 1966 Bizzarrini SpA. Auto, které vytvořil pod svou značkou bylo Bizzarrini Strada. To se prodávalo také pod jménem 5300 GT. Pod kapotou mu stejně jako u Grifa bilo americké srdce - malý blok 327 typu Chevrolet (5,3 litru). Měl 365 až 385 koní ve verzi street. Pro závodní účely byl vyladěn na výkon 400 koní.

1900 GT Europa – byl navržen GM-Opel na platformě Opel 1900 GT. Bizzarriniho návrh byl ale mnohem agresivnější a atraktivnější, jako malý 5300 GT.

P 538S – Bizzarriniho konstruktérský talent se projevil i na tomto voze – nízké a výkonné barchettě buď s Corvette V8 nebo Lamborghini V12 motorem. V roce 1968 Giugiaro přestavěl jedno z P538 na slavný, ostře řezaný prototyp Bizzarrini Manta.

Giotto Bizzarrini se ale následně vrátil ke svým kořenům a začal učit techniku na univerzitě v Římě. Pan Bizzarrini je stále zaneprázdněn osobními projekty. Na výstavě v Ženevě v roce 2005 představil nový majitel značky Bizzarrini koncept GT Strada 4.1, dvoudveřové GT s výkonem 4,1 litru a 550 koňmi (410 kW; 558 PS), který dosahuje maximální rychlosti 360 km / h (220 mph), 0–100 km / h za 3,8 sekundy a byl plánován na výrobu v roce 2007.

Od roku 2008 pracuje Giotto Bizzarrini v Livornu, kde buduje repliky P538 pro americké zákazníky.

Jeho mottem je: "Nejsem automobilový designér, jsem dělník".

Zpět na články