Dr. Jekyll a Mr. Hyde

První generace M3 byla představena v roce 1986. Okamžitě se stala oblíbeným zábavným vozem a každý teenager po ní toužil. Dnes mám možnost vyzkoušet její třetí generaci, tedy E46. Podle mě se jedná o tu vůbec nejvydařenější. Na první pohled v sobě kombinuje sportovního ducha s elegancí. Mírně vyboulené blatníky dávají navíc tušit, že ukrývá bestii. Toužím po ní dlouho a na svezení se opravdu těším.  

Usednutí za volant je velmi pohodlné a komfortní. Kožený sedák je spíše menší, pokud však nemáte zadek jako štýrský valach, je naprosto v pořádku. A to já nemám, takže se mi tady moc líbí. Najít si ideální polohu není žádný problém. Sice bych chtěl ještě kousek níž, ale vyšší posez je zkrátka daň za pohodlí, v tomhle případě za elektrické ovládaní sedadla. Koneckonců tahle eM trojka je elektrikou našlapaná. Šýbr, vyklápecí zadní okénka, sedáky, klima, palubní počítač, všude kolem luxusní materiály a minimum plastu. Vše přehledně uspořádáno a hlavně po ruce. Není tu místo navíc, přesto působí prostorným dojmem. Nebýt těch pár nápisů ///M v interiéru, cítím se spíše jako v luxusní limuzíně. Pravda, trochu menší…

Změní se to s nastartováním? Ne. Po otočení klíče se garáží nerozlehne žádné omračující burácení. Slyším pouze lehce tlumený brumlavý zvuk 3,2 litrového šestiválce o výkonu téměř 350 koní. O jejich přenos na zadní nápravu se stará mechanický samosvorný diferenciál. Popravdě jsem čekal něco více brutálního, tohle není zvuk vraha. Je kultivovaný a až podezřele příjemný. Navíc se to nezmění ani po rozjezdu. Zabrumlá, lehce se prohloubí, ale to je všechno. Řízení i řazení je příjemně tuhé, stejně jako podvozek. Dává vám všechny informace, které potřebujete vědět. Pořád je M3 ale velmi pohodlná. 

Má tady i tlačítko sport. Nečekejte ale žádné tuhnutí podvozku, změnu map motoru ani střílení do výfuku. Změní se pouze odezva na plyn, i ten je totiž řízený elektronicky. Navíc můžete ještě vypnout systémy kontroly trakce. Že je to až příliš německé, nudné? Tak to ani omylem. Ono to tak nějak funguje. Vlastně to funguje strašně dobře! Při míjení značky oznamující konec obce šlapu na plyn a motor se konečně začíná více projevovat. Široké zadní pneumatiky poskytují dostatek přilnavosti. Když jdu na plyn trochu agresivněji, rády se při výjezdu ze zatáčky příjemně sklouznou. Nic zásadního, nemám pocit, že mě chce zabít. Naopak je to velmi zábavné, přesně cítím, kdy k tomu dojde a kontrolovat smyk s touhle M3 je až neuvěřitelně intuitivní. Vlastně se přistihnu, že to dělám schválně. Akcelerace se nezdá být nijak závratná do chvíle, než se při tom podívám na ručičku tachometru. To bude tím pohodlným interiérem. Jinak je to jako by mi někdo zatlačil do zad a plynule mě posouval dopředu. Hlavně v zatáčkách je M3 krásně čitelná a díky ideálnímu rozložení neskutečně hravá. Limit má úplně jinde, než právě jedeme, hledat ho ale nebudu.

Je to vlastně takový Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Můžete s ním jet ráno pro rohlíky a odpoledne na okruh. Jeden den polykat kilometry na dálnici a druhý den prohánět supersporty po alpských silničkách. Pořád máte ale dostatek pohodlí. Kůže a broušený hliník všude kolem, minimum tvrdých plastů. Tady vevnitř máte pořád na očích, za co své peníze utrácíte. Je to až neuvěřitelné. Na tacháči můžete mít kilo pade, dopředu se dívat bočním okýnkem, vytočené kontra, otáčky v červených a přitom si pořád hovíte jako v křesle anglického lorda v knihovně jeho venkovského sídla. Jen místo tabákového kouře cítíte smrad spálené gumy.

M3 E46 miluji dlouho a po tomto svezení je ten cit ještě hlubší. Dokázal bych sedět v garáži a dívat se na ni celé hodiny. Teď vím, že to potřubuji zažít znovu. Ideální auto pro road trip po Evropě. Svézt se s ním po Stelviu je nový sen.

Foto: Petr Michálek petrm.com